KRANIOSAKRÁLNÍ OSTEOPATIE                                                                                                                                                                                           

Je to velice jemná a šetrná léčebná metoda, která pomáhá lidskému ( i ostatním savcům) tělu mobilizovat vlastní samoléčebné procesy.

Kraniosakrální práci s tělem vyvinul na počátku 20. století americký osteopat Dr. W. Sutherland, žák zakladatele osteopatie Dr. A. Stilla, na základě svých experimentů a zkušeností. Vytvořil model a teorii o tom, jak centrální systém mezi craniem (lebkou) a sacrem (kostí křížovou) a jejich pohyb v tekutinách ovlivňuje lidskou bytost. Zjistil, že lebeční kosti ve skutečnosti nejsou srostlé, ale že se pohybují a že tento pohyb indikuje respirační (dechový) systém. Pracoval s lebkou a jednotlivými pohybujícími se lebečními kostmi, s membránami a také s prouděním mozkomíšního moku. Později obrátil svoji pozornost k síle, která je toho všeho původem, která pohybuje potencí (bioenergií), tekutinami, tkáněmi a kostmi. Tyto pohyby jsou způsobeny pohybem základní životní síly, kterou nazval Dech života. Jsou projevem základních samoléčivých a samoregulačních sil v těle.

Terapie pomocí Kraniosakrální osteopatie lze využít např. na : problémy se zády, bolesti kloubů, bolesti hlavy a ramen, závratě, astma, záněty, psychické problémy, deprese, nespavost, dětská mozková obrna atd.

Naše tělo je řízeno prostřednictvím dvou systémů – nervového systému a systému žláz s vnitřní sekrecí,na které také působí příznivě Kraniosakrální osteopatie

Nervový systém je z vývojového hlediska mladší, působí také rychleji. Účinky systému žláz s vnitřní sekrecí (endokrinní systém) se projeví pomaleji, jsou však dlouhodobější. Oba dva řídící systémy spolu vzájemně komunikují a ovlivňují se, některé děje v našem organismu jsou ovládány převážně prostřednictvím jednoho, jiné prostřednictvím druhého systému.

Podvěsek mozkový (hypofýza) zastává v endokrinním systému řídící funkci. Kontroluje uvolňování jiných hormonů z periferních žláz, které ovlivňují např.:

- v dětství růst a jsou významné pro správný vývoj a růst tkání a orgánů. V dospělosti pomáhají udržovat kostní a svalovou hmotu.

-rozložení tuku v těle, kontrolují množství kortizolu uvolňované nadledvinami. Kortizol, také zvaný stresový hormon, je nezbytný pro přežití. Udržuje stálý krevní tlak a hladinu cukru v krvi. 

 -štítnou žlázu a zvyšuje v ní tvorbu tyroidálních hormonů. Ty kontrolují metabolismus, přeměnu energie, růst a vývoj, a také aktivitu nervového systému.

Zdroj: Internet