MASÁŽE

V každé kultuře existuje určitá forma terapeutické masáže; popisy mnoha metod, které jsou používány dodnes, známe z nejstarších zapsaných lékařských textů. Čínský rukopis z roku 2700 před naším letopočtem doporučuje každé ráno provádět automasáž „proti nachlazení, pro udržení vláčnosti orgánů a jako prevence proti zdravotním potížím“. Podstatně mladší je švédská masáž, kterou kolem roku 1830 popsal Per Henrik Ling a která se v západních kulturách považuje za základní formu masáže, „klasickou“ masáž.

Existuje přes 100 různých druhů masáží vycházejících z různých kulturních základů. Jednotlivé druhy masáží se vzájemně prolínají. Je to díky svébytnosti masérů, kteří se postupem své praxe vyvíjejí, studují různé masážní techniky, či terapeutické metody, jejichž pochopení vnáší osobitost do pojetí masáže masérem.

Reflexní masáže chodidel

Praktiky podobné reflexní terapii mohly existovat již v předchozích historických obdobích. Podobné praktiky jsou doloženy v dějinách Číny a Egypta. Reflexní terapii vytvořil v USA v roce 1913 William H. Fidzgerald, M.D. (1872-1942), odborník na ušní, nosní a krční lékařství, a Edwin F. Bowers. Fitzgerald tvrdil, že vyvíjení tlaku má anestetický účinek na jiné oblasti těla. Ve 30. a 40. letech 20. století metodu modifikovala Eunice D. Inghamová, (1889-1974), zdravotní sestra a fyzioterapeutka. Inghamová tvrdila, že chodidla a ruce jsou obzvláště citlivé, a zmapovala celé tělo do "reflexů" na chodidlech, přičemž "zónovou terapii" přejmenovala na reflexologii.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org/wiki/Reflexologie